Proč žena zůstává s tyranem, který ji evidentně nesnáší, když jí tak ubližuje? To je na něm probůh tak závislá? To je taková chudinka? Ve skutečnosti je to paradoxně právě tyran, který je závislý. Často po agresivním útoku nastává chvíle pokání. Agresor totiž je většinou chudák a slaboch a týraná žena to ví moc dobře. Je si vědoma toho, že bez něj by jí i dětem bylo pravděpodobně lépe, ale je jí ho líto.
Týraná žena dokáže oddělit svého manžela a otce svých dětí od agresivity, kterou se vůči ní projevuje. Agresivita je další nelítostný člen domácnosti a všichni jsou její obětí, muže nevyjímaje. Žena chce všechny chránit a pomáhat svým nejbližším. Nenapadne ji ovšem, že pomoci muži, který se zmítá v agresivních projevech chování, znamená nastavit striktní hranice a začít se bránit.
Někdy je to nezbytné
Jedna blogerka napsala, že nejlepší rozhodnutí jejího života bylo vykázání manžela. Zároveň den, kdy se tak stalo, byl nejděsivějším dnem jejího života. Ovšem tímto skutkem řekla jasné „a dost!“ Deset dní, kdy byl manžel vykázaný, pak využila k tomu, aby se i s dětmi přestěhovala do bezpečí. Samozřejmě ne vždy vykázání představuje účinnou pomoc.
Ovšem pokud chce žena agresorovi pomoci, musí přestat s tím tyrana pardonovat. Někdy se láska projeví tím, že člověku dáme příležitost se podívat do zrcadla a začít třeba znovu. Někdy prostě musíme bránit sami sebe a především děti. Děti jsou sekundárně ohroženy už tím, že musí v takovém prostředí vyrůstat, ale dříve či později nastane situace, kdy se dítě stane obětí. A v tuto chvíli musí žena řešit volbu, koho bude chránit? Bude nadále zakrývat nepravosti svého muže a lhát o původu svých zranění nebo zajití dětem bezpečí, aby se nestaly i ony obětí agresora? A je to opravdu velmi těžká volba a najít cestu z pekla ven je velmi obtížné a jen málokdo na to má sílu.