Důvodů, proč se úspěšní podnikatelé snaží zbavit svého „dítka“ je spousta. Mohou být různé – nedostatek času, nadměrný stres, touha dělat něco jiného či prostě podnikatele vedení firmy přestane bavit. Je-li tato prosperující, není důvod s podnikáním úplně skončit. Místo toho je výhodnější tuto společnost prodat. Jak na to a na co si dát pozor?
Prodej malých či středních firem již dnes není ničím neobvyklým. V Česku se takové podniky prodávají ročně v počtu sta až tisíců.
Co se týká způsobů, kterými lze prodej uskutečnit, je jich hned několik. Základní dělení je možné provést na dvě skupiny, kdy buď podnikatel vyhledá a následně podnik prodá sám, nebo využije poradce a zprostředkovatele. Druhý způsob je výhodnější v případě, že se na prodej spěchá, protože zprostředkovatel již má několik důležitých investorů, kterým může podnik nabídnout. Navíc také dokáže vyjednat lepší cenu, což souvisí s větším počtem zájemců. Co je samozřejmé, za tyto služby se samozřejmě musí platit, což může být zejména pro malé podniky nevýhodné.
Prodej pro OSVČ se realizuje speciální smlouvou o prodeji podniku. Takto se totiž zajistí převod nejen hmotného, ale také nehmotného majetku podniku, dále všech pohledávek i závazků, zaměstnaneckých vztahů a také práva k obchodní značce.
Pokud se jedná o obchodní společnosti, je variant více. Nejčastěji používanou je převod obchodního podílu či akcií, což má za důsledek rychlé připojení kupujícího k prodávané společnosti se všemi právy s tím souvisejícími.
Nejdůležitějším parametrem je cena, která se za podnik bude požadovat. Tu ovlivňuje celá řada faktorů – stav podniku, kvalita zaměstnanců, ziskovost, obor podnikání. Samotné oceňování je činností velmi náročnou, je potřeba znát spoustu ekonomických i analytických dat.
S prodejem souvisí také spousta rizik. Mezi mnohými je to například únik informací, kdy se o záměru prodeje dozvědí odběratelé, dodavatelé či zaměstnanci, což může poškodit firmu a tím snížit její hodnotu. Také při samotném prodeji může dojít ke zneužití citlivých informací ze strany „budoucího“ investora, kterým zpravidla ale bývá přímý konkurent.